podporuju vás všechny
vaše kroky, vaše stopy
Vás, kdo do toho jdou
za láskou, nadějí i pravdou
odpusťte, že zůstanu stranou
 

chci si jít povídat
s protivným důchodcem
i hajzlbábou
vykřikujícím bezdomovcem
s těmi, kdo do davu nechtějí a nemohou
 

odpusťte, že to nedokážu
rozplynout se v požehnaném davu
dav nedávám
zvládám jenom dva
Ty a já
 

kdybych byl na pódiu
to by byla jiná
moje postava snad brzo vypískaná
mluvil bych jen za sebe sám
o tom, jak mám rád:
 

Tebe, Andreji, drahý!
kolik dobra už jsi zažehl
rozdmýchal jsi doutnající oheň
z nezájmu zájem
vskutku z krysí moči zlato – alchymisto
 

bez svědomí jsi vrátil vědomí

za to díky tobě a všem politikům
co jste nás zklamali klamáním
naučili nás vidět
že ráj není nikdy na téhle zemi
 

naučili jste mít soucit s těmi
co na štěstí nedostali kupony
zahořklými ve zradě a zranění
nedotknutelní a nedotčení
které jsme tak dlouho přehlíželi
 

láska totiž prorůstá v zásadě
tam kde se tváří lidi kysele
jako sazenice melounů
z kupky hnoje, v každém systému
protože láska není odtud